Vřetánko je nejstarším a nejjednodušším nástrojem pro spřádání ovčí vlny či jakýchkoliv jiných přírodních vláken – používalo se již v době kamenné. Skládá se z dříku, na němž je umístěný přeslen. Ten dává vřetánku rotaci, na dřík se pak hotová příze navinuje. Základní rozdíl mezi vřetánky je v jejich váze – čím lehčí vřetánko, tím tenčí nit na něm upředete. A naopak, pro předení silných nití potřebujete vřetánko s vyšší vahou, které překoná přirozený odpor většího množství vláken, kterým chcete dodat tzv. skrut, čili dát jim pevnost, aby fungovala jako příze. Vřetánka se liší samozřejmě také vzhledově, resp. typově. Existuje skládací vřetánko turecké, z něhož vytvoříte rovnou klubíčko. Součástí vřetánka může být miska, v níž se točí dřík. Některá vřetánka nemají klasický přeslen ve tvaru disku a jsou tvořena jen tvarovaným dříkem. Přeslen může být umístěn na horním nebo dolním konci dříku, tvary přeslenu a materiál, z něhož je vyroben, jsou také velice různorodé.

Z výše uvedeného vyplývá, že to nejpodstatnější pro funkčnost vřetánka jsou váha a schopnost dlouhodobé a symetrické rotace. Pokud si tedy budete chtít vyrobit vřetánko sami, budete potřebovat nějakou tyčku na dřík a něco, co bude fungovat jako přeslen: lze zrecyklovat třeba starý fidget spinner, cédéčka, plastové uzávěry obalů… Já jsem pro účely tohoto textu hledala materiál, který můžu pořídit během jedné návštěvy hobby marketu a takový, abych si s výrobou poradila úplně sama, i když nejsem žádná profi řemeslnice. Sehnat dřevěnou tyčku na dřík byla hračka, trochu déle jsem uvažovala nad přeslenem a nakonec jsem objevila zcela geniální závaží v podobě závěsných matic, které se prodávají v různých velikostech (cena jedné je okolo 50 Kč), takže si díky tomu můžete jedním rázem vyrobit i více vřetánek o různé váze, a které se mi i moc líbily svým vzhledem a skladností. Když na výrobu přeslenu použijete třeba stará CD, vřetánko pak není moc praktické pro cestování. Přitom skladnost a přenosnost bývá častým důvodem, proč si jej pořizujete. Bukovou tyčku o průměru 1 cm jsem seřízla na délku cca 30 cm (u lehčího vřetánka s maticí M10 by stačilo i 25 cm), navlékla na její konec matici M12 a zaaretovala ji gumičkou. Do otvoru jsem nalila lepidlo Herkules, aby tyčka v závitu byla stabilnější a svým vikláním nenarušovala pravidelnost rotace. Do horní části tyčky lze ještě zavrtat očko se závitem pro fixaci příze, ale vřetánko funguje i bez něj – přízi fixuji tím, že dřík použiji jako pletací jehlici a nahodím si na něj prvotní dvojoko, kterým začínáte pletení, nebo uděláte jakoukoliv jednoduchou bezuzlovou smyčku, která vám bude fungovat. Když oko stáhnete, nit obemkne dřík a drží na něm i pouhým třením. Dobře funguje i druhá gumička, kterou obtočíte na horní část dříku, aby se z něj vlákno nemohlo sesmeknout. A je to!

Pokud by se vám výroba i tak zdála složitá, hotové vřetánko stojí v řádech stokorun a na internetu či na řemeslných trzích jsou běžně k zakoupení.

Jak se naučit příst na vřetánku

Stačí mrknout na YouTube… Videí tam najdete nepočítaně, v různých jazycích. Pokud kliknete SEM, můžete se na vřetánku naučit příst i přímo se mnou. Popsala jsem důkladně nejen techniku (včetně skaní jednonitek do dvounitky), ale také tipy, jak si pomoci v začátcích, kdy se z vás s vřetánkem teprve stávají kamarádi. Kromě vřetánka budete potřebovat také ovčí vlnu, samozřejmě. 

Tyčky na výrobu dříku

Závaží na výrobu přeslenu

Spojení dříku s přeslenem

Hotové vřetánko